Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duhová rodina v maloměstě

Často se nás ptáte, jak na naši netradiční rodinu reaguje okolí. Tak my vám to tedy prozradíme :)

article preview

Žijeme ve městě, které má kolem patnácti tisíc obyvatel, což by ve vás mohlo evokovat pocit, že v něm nemáme na růžích ustláno. A dalo by se to čekat i proto, že jsme v něm jedinou duhovou rodinou s dětmi, alespoň tedy o žádné další nevíme. No.. někdo už to prolomit musel! :) Oznamujeme ale s radostí a vděčností, že jsme do dnešního dne na naši adresu nezaznamenaly jediný homofobní výlev :) Možná je vděk pro někoho přehnaný výraz, ale myslím, že ten kdo měl nebo má kvůli své orientaci těžkosti, nás pochopí.

 

Nutno podotknout, že já jsem svoji orientaci nikdy neskrývala (snad kromě roku 2009, kdy jsem procházela svým coming outem, ale o tom třeba zase jindy..) a odmítala dělat, že teplá nejsem :) Vždycky jsem o sobě i svých vztazích mluvila otevřeně a nikdy se netajila tím, že děti mít chci. Takže bych řekla, že jsem nikoho svým těhotenstvím až tak nešokovala. Ono vás totiž okolí bude brát většinou naprosto normálně a samozřejmě, když jste srovnaní sami se sebou a nedáváte najevo, jak moc se lišíte od ostatních. Chce to jenom trochu odvahy a někdy i trpělivosti, ale stojí to za to. Nežít ve lži a osvobodit se.

 

První, s kým jsme přišly v době mého těhotenství do styku, byli doktoři. Na všechna vyšetření jsme chodily spolu a všem jsme narovinu říkaly, jak to spolu máme a že doopravdy nejsme sestry :) Jedinkrát se nám nestalo, že by se k nám někdo zachoval zle nebo neochotně a automaticky nás vzaly jako dvě maminky. Například nám jedna milá sestřička, po zhodnocení situace, sama od sebe nabídla, že se mnou může jít Kačenka do ordinace a podívat se na ultrazvuk. Byl to pro nás tehdy velmi silný okamžik. O porodnici ani nemluvím, tam se k nám od samého začátku chovali doktoři, sestřičky i veškerý personál naprosto skvěle a bez předsudků. Naopak jsme se často bavily tím, jak někdy jejich zvědavost nebrala konce :) Celý týden jsme byly na pokoji spolu a to i přes to, že nebyl volný nadstandartní pokoj. Vyšli nám ve všem maximálně vstříc a my na ten první společný týden ve čtyřech vzpomínáme jenom v dobrém a s láskou. Ve stejném duchu pokračovala registrace u naší pediatričky, žádný údiv, ani zbytečné dotazy, do ordinace přišly Marešovy a hotovo.

 

Ani na poli pracovním jsme nikdy nenarazily na problém, Kačí pracuje ve firmě s menším kolektivem a já ve službách. Nutno dodat, že jsem v blízkém kontaktu se zákaznicemi, které o mojí orientaci vědí a nikdy jsem nezaznamenala, že bych třeba kvůli ní o nějakou přišla. Asi je potřeba zmínit, že v našem případě se stalo maloměsto naopak výhodou. Hodně lidí mě tu totiž zná osobně a vědí, že žijeme úplně obyčejný život s běžnými radostmi i strastmi. Právě proto vím, jak moc je pro naši komunitu důležité sdílet osobní příběhy.

 

První událostí, které jsme se jako rodina v našem městě zúčastnily, bylo vítání občánků. Dlouho jsme se rozhodovaly, zda jít.. A nakonec šly :) Protože i děti, které nemají výhradně jen tátu a mámu, mají právo na přivítání městem, ve kterém žijí. A to i přes to, že na přihlášce není řádek pro druhou maminku, najdeme tam pouze místo pro otce a matku. Jenže v tom případě, by pak vlastně neměly nárok na vítání ani děti, které mají třeba jen tu maminku nebo jsou v péči např. prarodičů. Vlastně jen proto, že je to tak předtištěné.. Takže jsme si tam ten svůj prostor prostě udělaly, druhou maminku do přihlášky vepsaly a žádný problém to pro nikoho nebyl ;)

 

Posledním okruhem spoluobčanů, který mě napadá zmínit, jsou naši sousedé. A to můžu klidně i odpřísáhnout, nikdy jsme žádné hromadné stěhování z baráku nezaznamenaly :D Takže za nás v pohodě :)

 

Tak si to za tu naši duhovou rodinu shrneme. Nebýt té nerovnoprávnosti a hlavně neochoty našich vládních činitelů, kteří se našimi právy odmítají zabývat, ani bychom nepocítily, že je naše rodina jiná. A vlastně to jediné je na tom našem příběhu smutné.. Maru.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lucie - ❤️

Je hezke cist, co tak muzeme s pritelkyni cekat, az se jednou rozhodneme mit deti. :)

Lucie - Re: ❤️

Děkujeme za reakci ❤️

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2020 >>


Statistiky

Online: 6
Celkem: 14045
Měsíc: 1276
Den: 38