Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náš první společně prořvaný měsíc

Nakrmené, spokojené a nejlépe spící děti, tohle je teď náš cíl, naše vítězství! Na nic jiného není čas a nic není důležitější. Je to sešup, je to mazec a jsme šťastné, když se holky sehrají a nám tak vzniknou dvě hodinky jen pro sebe. Třeba se jen v klidu najíme. Bez Kačenky by to nešlo, ještě, že se máme!

article preview

První měsíc naše holky doslova prořvaly. Vzpomínám si na ten pocit, do té doby naprosto nepoznaný, kdy jsem si někdy hluboko v noci položila Mariánku na hrudník a cítila, jak mi vibruje celé tělo. Třásla jsem se tou bezmocí a říkala si, že to nemůžeme zvládnout. Už jsem pochybovala o tom, že je tohle jejich řvaní normální a zmocňovala se mě panika. Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažila.

 

Holky byly přebalené, nakrmené, podle všech instrukcí jim nemělo nic scházet a měly být spokojené. Jenže nebyly. To prozření, které dorazilo po příchodu z porodnice, bylo pekelné. Ve řvaní se s dokonalou přesností střídaly a intervaly ticha se s každým dalším dnem zkracovaly. Nepomáhalo nic. Pamatuji si, jak jsem si stále dokola opakovala, že když to zvládli všichni ostatní, musíme taky a utěšování okolí, že to jednou skončí, jsme si zkoušely brát k srdci. Sice to moc nepomáhalo, ale tonoucí se stébla chytá :) Proto jsme načítaly, co se dalo a zkoušely na holky více či méně osvědčené vychytávky. Už v porodnici jsme zjistily, že někdy holky ztiší tekoucí proud vody a po tom měsíčním randálu je něco konečně vyplo. A pak přišlo vysvobození, moje žena zapnula vysavač!

 

Od té doby se z našeho bytu, místo toho strašidelného miminkovského duetu, začal ozývat zvuk nadšených uklízeček. Aplikace “Usínáček” nám doslova změnila život a vděčíme jí za záchranu našich nervů. Žasly jsme nad tím zázrakem. Od té doby, kdy jsme holkám na jejich řvaní odpovídaly vysáváním, jsme měly klidná a veselá miminka. A ten hluk, který jim připomíná zvuky z bříška, je uspává ještě dnes.

 

Naše první společné chvíle byly opravdu perné, na ten měsíc nikdy nezapomeneme a asi to tak mělo být. Rodiče se učí za pochodu, ani my nejsme výjimkou. Byl to nápor na naši psychiku, často jsme se hádaly, štěkaly po sobě, vyčítaly si i spánek a někdy jsme i brečely, ale ustály jsme to spolu a spolu jdeme dál. Maru.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Marketa - Porozumeni

Jak já vám rozumím. U nás tedy byl od začátku boj s prdiky a tudíž častý plac, ale nebylo to nic oproti tomu co se dělo mezi třetím a čtvrtým měsícem. Neustále pláč, já zhroucena v slzách přesvědčena o tom, ze buď skocim z terasy já nebo vyhodim malou. Pak se ukázalo, ze za to mohla reakce po očkováni, kdy ji svedila pokožka a ona nevěděla jak si ulevit. Vždy jsem si myslela, jak budu úžasná a nezdolna máma, ale tohle byla vážně síla. Naštěstí jsme to spolu přežily :)

Markéta - Re: Porozumeni

Je to tak, tohle se musí prožít.. A prdíky? To je kapitola sama o sobě!! :)

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2020 >>


Statistiky

Online: 2
Celkem: 14046
Měsíc: 1276
Den: 38