Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše seznámení

Psal se rok 2017. Náš osudový rok. 

article preview

Musíš se už konečně seznámit, nemůžeš být pořád sama, to už jsem slýchávala hodně dlouho. Jasné, já se seznámím.. Až zase půjdu běhat, určitě potkám krásnou dívku a dám se s ní za letu do řeči.. nebo třeba přijede na bílém koni :D Né.. to byla zase jiná pohádka.

 

Vím, že existují seznamky, ale tam já se přeci seznamovat nebudu. Já, věcný snílek a romantik s hlavou stále v oblacích.. Kdysi mi o jedné takové říkala moje kamarádka. V žádném případě. Ne. Nikdy.

 

Nooo.. nikdy neříkej nikdy :D

 

Ten osudový večer jsem přišla domu z práce, po náročném dni usedla v mém malém, útulném bytečku do křesla a otevřela si láhev vína. Hledala jsem pravdu o čemsi a ano, byla až na dně :)

 

Jak že to ta kámoška říkala? Seznamka. Hele, vyzkoušet se má všechno. Jdu do toho! Login jasné, heslo jasné.

Cože?? Fotku? Ani náhodou! Přece nebudu dávat někam na seznamku svojí fotku.

Koho hledám? Ženu, to je jasné. Kritéria.. nesmí bydlet tisíc kilometrů daleko, měla by být chytrá, vtipná, sportovně založená, nejlépe s uzavřenou minulostí, ženským vzhledem a s dlouhými vlasy jako bonusem :)

Filtr. Ano, zadám tam náš kraj.

 

Je to tady, vykoukla fotografie mé Marie. Mé krásné Marie. Uf. Dopíjím poslední sklenku a jdu jí napsat. Hmmhm.. jak začít.. třeba.. Ahojky?


Nevím, co mi tenkrát pomohlo, asi při mně tehdy stáli všichni svatí, ale odepsala. Až později jsem se totiž dozvěděla, že na inzerát bez fotky a pozdrav “ahojky,” tahle holka nikdy nikomu neodpověděla. Navíc jsem spustila konverzaci o mém milovaném běhání a dostalo se mi odpovědi takové, že ona běhání bytostně nesnáší. O mé lásce ke koním už ani raději nemluvím a také o tom, že už nikdy nechce mladší holku než je ona sama. Takže jediným vysvětlením toho, že mě vzala na milost je, že to musel být osud. Něco jí muselo říkat, že TOHLE by mohlo být konečně ono.

 

Ona sice zrovna nikoho nehledala, ale já splňovala všechna její kritéria :D Jak spolu dneska běháme! :D Takže jsme si psaly, psaly a psaly. Já pár dní na to odjížděla na celý dlouhý týden na Slovensko a i tam jsme v psaní pokračovaly a já na ni musela stále myslet.

Potřebovaly jsme se vidět hned po mém návratu z dovolené, takže nastal den D. Naše první rande. Sehrála jsem odvahu, sýry ze Slovenska, víno z Moravy a rozjela se za ní. Měla jsem to kolem třiceti kilometrů. Naše domluva zněla jasně, dáme si spolu kafčo a když si sedneme i osobně a bude to super jako při psaní, můžeme pokračovat vínem. A co myslíte? Ještě mezi dveřmi bylo rozhodnuto. Na to kafíčko tenkrát vůbec nedošlo a nalily jsme si rovnou sklenku červeného :)

Hned jak jsem ji uviděla, věděla jsem, že je to ona. Byla dokonalá. Až to bude číst, bude nadávat, jak moc jsem trapná a že nemám být tak romantická. Ale byla dokonalá! Tenkrát jsme prokecaly celou noc a měly pocit, že se známe snad roky.

 

Věděla jsem už od první chvíle, že s touto ženou chci založit rodinu, mít s ní hromadu dětí a také s ní zestárnout.

 

Sny se plní.

 

Děkuji osudu, vesmíru, správnému postavení hvězd a vůbec tomu všemu, co nás svedlo dohromady. Protože ať už tomu našemu seznámení napomohlo cokoliv, nepřestanu si té neuvěřitelné náhody nikdy vážit :) Káťa

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2020 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 14209
Měsíc: 1232
Den: 36